Proč mi nikdo nepomůže?

Párkrát jsem slyšela větu s nádechem pýchy: „Doktoři si se mnou nevědí rady. Nikdo mi nepomůže.“  I já jsem od malička očekávala záchranu, příchod spasitele, někoho, kdo mi ukáže cestu.

Začalo to někdy ve 12ti letech, kdy jsem z nedostatku jiné duchovní literatury podrobně studovala knihu o józe, kterou měli rodiče v knihovně, a za popisem cvičení hledala hlubší pravdy. „Když je žák připraven, učitel se vždy objeví.“ Asi jsem nebyla připravená, tak se učitel neobjevil.

Pak nastalo období čekání na vysněný partnerský vztah, který jsem ovšem vědomě odmítala, abych po něm v podvědomí o to více toužila. Otěhotněla jsem a takřka proti své vůli se vdala. Není divu, že svazek skončil po pár měsících rozchodem.

Nastala éra psychiatrů, terapeutů a téměř hysterického hledání té pravé cesty. Z každého sezení jsem odcházela plná dobrých předsevzetí, ale když tu dobu zpětně hodnotím, tak mi nejvíc pomohlo přijetí křesťanství. Jeden čas jsem za svého učitele považovala Anthonyho de Mella, indického jezuitu, jehož kniha Cesta k lásce je naprosto jedinečný výklad několika citátů z Bible, která mě neuvěřitelně posunula. Pamatuji si, jak jsem knihu rozdávala na potkání s nadějí, že s ostatními udělá stejný zázrak jako se mnou.

I v oblasti podnikání jsem vždy s nadějí hleděla na řady poradců, potenciálních investorů a partnerů. Spolu s kolegyní Pavlínou jsme si nepřipadaly dost chytré, dost schopné a odvážné, abychom dokázaly podnik vybudovat samy. Nakonec ze všech skvělých partnerství a poradenství sešlo a naše firma po 5ti letech začala prosperovat najednou, zdánlivě sama od sebe.

A tak jsem po letech došla k poznání, že všechny odpovědi známe sami. Že se neobjeví žádný vysněný princ, guru ba ani business poradce. Je potřeba se k pravdě prokousat sám skrz svoji zkušenost a své omyly.

Skvělým příkladem je scéna z Harryho Pottera, kde Harry očekává zásah od svého otce při řešení svízelné situace, ale ten mu nemůže pomoci, protože je mrtvý. Ten, kdo skutečně pomůže, je sám Harry. Jasně, je to pohádka, ale přijde velmi symbolická a plně vystihující podstatu našeho hledání.

Tím samozřejmě nechci říct, abychom rezignovali na osobní rozvoj. Každý rozhovor, každý kurz … tedy téměř každý … vám něco dá, někam vás posune.

Ale od druhých můžeme dostávat pouze tipy, zkušenosti a inspiraci.

Pomoci si vždy musíme sami.

Hana Krejčí

Čtěte dále:

Jak si užít Vánoce

Co musíte vědět, aby se vaše cíle opravdu splnily


Komentáře

  1. Jana Hrdličková 28. listopadu

    Článek se mi líbí, mluví z tebe osobní zkušenost. Já sice často spoléhám na pomoc druhých, jsem na ni od malička zvyklá, a těší mne, když nejsem na své problémy sama. Pravda ale je, že svým pomocníkům aktivně pomáhám, sama se snažím pomáhat druhým, ale když musím, dokážu pomoci i sama sobě. Sebe mám vždycky v záloze, jelikož nakonec si vždycky musíme pomoci sami.

Okomentuje příspěvek