603 564 243
CZ
Menu

Jak podnikám já

Chcete podnikat (nejen na mateřské)?

Opravdu chcete?

Podívejte se do zrcadla.

Vidíte ženu, která má touhu řídit svůj život?

Váháte?

Spoléháte na pomoc svých blízkých? Na svoji finanční rezervu? Můžete se opřít o propracovaný finanční plán? Máte v zádech spolehlivého sponzora, který vás podrží? Spolupracovníky, kteří vás obdivují, jak jste skvělá, že máte vizi a berete na sebe tu zodpovědnost za vlastní podnik? Plánujete, co všechno spolu dokážete? Pokud máte alespoň něco z toho, slibné vize vás drží na oblaku naděje a touhy po splněných tajných či veřejných snech.

Tak teď na to zapomeňte. Zavřete oči a představte si, že jste sama. Na všechno.
Spolupracovníci odházejí za zaměstnaneckými jistotami, sponzor se rozhodl vyměnit „koně“, finanční plán neodpovídá reálné reakci klientů.

Vaše reakce?

Chcete to zabalit?

Nebo po prvotním zděšení a rozhořčení nacházíte skryté rezervy svých možností? Oklepete se a jedete dál? Super. Jste na dobré cestě.

Ale co když se to zase zvrtne? Může být hůř? Může.

Rodina vás nechápe. Rodiče se ptají, zda si někdy od vás někdo něco koupí. Tchýně řeší, co kde pořád ztrácíte čas, když nestíháte úklid a žehlička zapomíná na co je, partner si plete ženské podnikání s feminismem…

Ještě málo? Chcete ještě hlouběji?
Tak si představte, že podnik se rozjel, docela to šlape, první klienti přicházejí a vy získáváte jistotu, že jste rozhodli správně. Přijdete domů a chcete to nadšení sdílet s partnerem. Hurá! Je vám blaze, cítíte ten správný směr… s potutelným potěšením sdělujete partnerovi své pozitivní zážitky a dojmy…. Dívá se na vás (v tom lepším případě se i usmívá) a čeká, až domluvíte (pokud má trpělivost), a pak se suše zeptá: „A jak dlouho to bude trvat, než si zase najdeš nějaké „normální“ zaměstnání?“
Pecka. Někdo vás srazil z obláčku.
Má to vůbec cenu?
Stojí to za to?

Že budete bojovat o „místo na slunci“ na trhu, se počítá, ale co ty další překážky a boje? Boj s neočekávanými situacemi? Boj o názor s partnerem?
Už jste nějakou takovou překážku zažila? Pokořila? Vyhrála?
Já ano. Nikdy bych nevěřila, že tu sílu v sobě mám. Je to klišé, ale platí, když říkám „že nevím, kde se to ve mne bere“ … Ale tuším to.
Ta síla je v hluboko ve mně, ale i ve vás, a čeká na tu chvíli, kdy ji budeme potřebovat. Objeví se v pravou chvíli.

A navíc jsem potkala několikero podobně smýšlejících lidí jako já! Světe (a muži) div se! Nejsem sama ten naivní snílek!
Nejdříve jsem o nich četla, pak slyšela a pak jsem se s nimi potkala. A teď?
Teď je dokonce vyhledám a stýkám se s nimi! Nikomu to neříkejte, ale sdílení společných prostor, myšlenek a snů působí jako afrodiziakum … je to jako droga a myslím, že je to i návykové. Bohužel nebo bohudík?

Mám silný pocit, že se toho nevzdám a pocit, jako by mne všechny překonané překážky posunuly dál než možné zkratky. Díky tomu se stále divím, kolik pravdy je v myšlence „co nás nezabije, to nás posílí“ a pokud to máte taky tak, držím vám palce a věřím, že vaše podnikání má dobré základy, na kterých můžete s klidem stavět své sny.
Pavlína