EN
0
Menu

Další šance pro rodinu

Žijeme v době, kdy se rozpadá každé druhé manželství, řada párů žije nesezdaných, některé ženy volí mateřství bez partnera. Lidé pak po rozpadu původních vztahů vstupují do dalšího partnerství, děti pak mají kromě své mámy a táty ještě rodiče navíc – nevlastní mámu, nevlastního tátu, dědu, babi či sourozence. Rodina v tradičním pojetí MÁMA, TÁTA, DĚTI se mění v rodinnou koalici.  To na všechny zúčastněné klade vysoké nároky.

Znovusložená, komponovaná, sešívaná, rekonstruovaná, patchworková …

…tak někdy říkáme novým formám rodinného soužití. Podobně obtížné bývá i pojmenování rolí v nově sestavovaných rodinách. Macecha a otčím nemají zrovna dobrý zvuk, teta a strejda zase nevystihují skutečnou roli. Objevuje se ryze české označení třetí rodič, které lépe vyjadřuje výchovnou roli nových partnerů. Ale jak říkat nevlastním bratrům, sestrám, vnoučatům, babičkám a dědečkům? Jak pojmenovat víkendové rodiče a sourozence nebo „druhý“ domov v případě střídavé péče?

Dopřát si další šanci pro rodinu však může všechny zúčastněné obohatit. Zkušenosti z fungujících patchworkových rodin ukazují, že děti vyrůstající v tomto prostředí jsou sociálně vyspělejší, tolerantnější, lépe komunikují, jsou bohaté na sociální vztahy a vzájemně se podporují. Podobně jsou na tom i zaangažovaní dospělí, pokud jsou novému uspořádání rodiny otevření.

Vstřícnost, respekt, úcta, tolerance a trpělivost pomáhají

Žádný zaručený návod na úspěch neexistuje, ale základem je vzájemná vstřícnost, respekt, úcta, tolerance a trpělivost. Vyplácí se nespěchat a dopřát dětem čas se dostatečně sžít jak s novým partnerem, tak s jeho blízkými. Také vnímat rozdíly mezi kluky, zvlášť jestli vědomě či nevědomě zastávali zástupnou roli partnera matky, a děvčaty, které si snáze přivykají na nové partnery maminky. Starší děti přitom potřebují obvykle více času než mladší.

Jaké jsou nejčastější nástrahy?

  1. Nevyřešené předchozí rozpadlé vztahy, a to nejen v partnerské rovině. Je dobré pamatovat i na ostatní členy bývalé širší rodiny.
  2. Další nástraha je spěch. Tedy zkrácení doby na seznamování a sžívání se dospělých s dětmi i dětí mezi sebou.
  3. Přehlédnutí či bagatelizování dětských obav a strachů, zranění z rozpadu vztahu rodičů, nedobrých zkušeností s předchozími „strýčky“ a „tetami“, či z příchodu cizích lidí do blízkosti.
  4. Pozor na prosazování „rodinné kultury a výchovy“ příchozího partnera bez ohledu na kontinuitu předchozího života členů společenství.
  5. Nedostatek komunikace nově příchozího partnera se svým „protějškem“ v roli biologického rodiče může způsobit dlouhodobé boje a konflikty.
  6. Nesnažte se proces sžívání urychlit pobízením, prosbami, manipulací natož příkazy. To platí ve vztazích dospělých s dětmi, ale i v dětském mikrosvětě nevlastních sourozenců.
  7. Pozor na vývojové fáze dětí. Zejména pro ty, kteří mají mladší děti a potřebují navázat vztah s výrazně staršími dětmi partnera.
  8. Nesnažte se nahradit biologického rodiče. Nemá smysl se nutit milovat partnerovy děti jako své vlastní, nebo být netolerantní vůči větám „nejsi můj táta / moje máma!“, kterými si děti vymezují svůj prostor tam, kde nemají jinou alternativu.

Takových nástrah čeká sešívané rodiny mnohem více. Další výzvou bývá například nový společný potomek. Jeho láskyplně očekávaný příchod může ohrozit dosud klidný dětský svět, což nadšení rodiče mohou snadno přehlédnout.

Autoři článku:

Parisa Zargari, pracuje jako individuální a skupinová terapeutka pro děti a mládež v Anima-terapie a jako individuální a rodinná terapeutka v organizací Rozum a cit a ve své soukromé praxi.

Pavel Pelikán, pracuje jako individuální i rodinný terapeut v zařízení Hnízdo zdraví s.r.o.

Chci dostávat newsletter s tipy, jak pečovat o rodiče ve firmě