Jak motivovat děti? Pomozme jim vytvořit nastavení mysli zaměřené na růst.

Učí se vaše dítě rádo nové věci? Věří, že dokáže zvládnout úkoly a situace, které se jeví jako obtížné? Má zdravou sebedůvěru? Pak je na dobré cestě plnit si své sny a dosahovat v životě nemalých cílů. Nastavení jeho mysli je zaměřené na růst. 

Carol Dweck, profesorka psychologie ze Standfordovy univerzity, dělala výzkum mezi 10letými dětmi. Žáci dostali úkoly, které byly trochu těžší, než odpovídalo jejich věku. Některé děti reagovaly obdivuhodně. „Miluji výzvy,“ říkaly, nebo: „Jsem rád, když se něco nového naučím.“ Chápaly, že učení je proces. Jejich nastavení mysli bylo zaměřeno na růst. Pro jiné děti byly tyto úkoly frustrující. Měly pocit, že to nezvládly. Podle nich byly podrobeny testu a selhaly. Jejich myšlenkový rámec byl fixní.

Na rozdíl od nastavení zaměřeného na růst, je fixní nastavení mysli strnulejší. Lidé s tímto nastavením věří, že jejich inteligence je vrozená, neměnná. Naproti tomu lidé s nastavením mysli zaměřeným na růst věří, že jejich schopnosti se mohou rozvíjet a růst díky překonávání překážek a práci na sobě.

Tento rozdíl je dobře patrný na snímcích mozků, který je výsledkem studie výzkumu prováděného profesorkou Dweck a jejími kolegy. Znázorňuje mozek, který narazí na chybu. Na obrázku je vpravo mozek zaměřený na růst, vlevo fixně nastavený mozek. Oranžová barva je výsledkem větší aktivity mozku, který se s větší intenzitou zaměřuje na opravení chyby a její zpracování pro další využití.

Naše školství bohužel příliš nepodporuje v dětech mysl zaměřenou na růst. Vede je k tomu, aby se soustředily na splnění úkolu a získávaly jedničky. Nevnímá učení jako proces. Naštěstí se ale věci pomalu mění a i ve školách jsou osvícení učitelé.

Jak můžeme pomoci dětem získat mysl zaměřenou na růst? 

• Děti chválíme za snahu, za proces, za úsilí věnované práci. Ne za výsledek. Pokud děti chválíme za inteligenci nebo talent, děti se pak méně snaží. Naopak ocenění procesu učení vede k větší vytrvalosti, k většímu úsilí a větší angažovanosti.
• Používáme častěji slova jako „zatím“, „zatím ne“ v souvislosti s učením. Neumíš to … zatím. Nesplnil jsi úkol … zatím. Nerozumíš tomu … zatím. Slovíčko zatím v sobě skrývá naději do budoucnosti. Je potřeba se na problém znovu podívat, pochopit, naučit se. Dává dětem větší sebedůvěru. Ujišťuje je, že se nejedná o konečný stav, upozorňuje na to, že učení je proces. Ve škole je ale známka většinou daná. Vše, co může dítě udělat, je na příště se lépe připravit. To ale není pro dítě motivující. Má pocit selhání ze špatné známky. 
• Mluvíme s dětmi o tom, jak je důležité vystoupit ze své komfortní zóny. Protože pokaždé, když překonávají obtížnou situaci, nebo se učí něco nového, v jejich mozku se vytváří nové silnější vazby. A to v důsledku vede k tomu, že mozek pracuje lépe a děti se stávají chytřejšími.

Zpracovala Hana Müllerová podle TedX Talku s profesorkou Dweck. Originál můžete zhlédnout zde.

Kam dále?

Jak vychovat šťastné a zdravé dítě? Pomůže nám neurověda.