Příběh domečků NEST – Od hraní s dětmi k podnikání

Petra Novotná přivedla kromě tří krásných dětí na svět také kartonové domečky NEST. Sama říká, že její cesta byla poměrně rychlá a jednoduchá – byla k tomu donucena vlastními dětmi. Přečtěte si její příběh.

V roce 2009 se mi narodili dvojčata a v té době jsem již měla 3,5 letou dcerku. V polovině roku 2010 přišlo  na mé děti období stavění různých úkrytů, bunkrů, domečků z dek, křesel, židlí, stolů, polštářů atp.  A protože byly tři, bylo pro ně nesmírně nutné, aby měl každý svůj domeček (nejlépe všechny) v obývacím pokoji. A tak jsem téměř denně stavěla  ráno domečky, během dne několikrát upravovala, řešila jak je udělat více stabilní, uklidňovala dětské roztržky, proč jeden domeček je lepší než druhý, a navečer jsem je sklízela. Pochopitelně  v pokoji nebylo k hnutí. Obědy, svačiny a večeře se stávali nepřijatelnými, neb jídelní stůl býval součástí minimálně jednoho domečku a tak stolovat kulturně bylo téměř nemožné.

Po několika dnech jsem  ze stavění byla lehce otrávená. Děti byly naopak víc a víc nadšené, což mě mírně znepokojovalo. Představa dalších několika stavěcích dní byla pro mne skoro noční můrou.  V tomto období můj tatínek přinesl  kartonový domeček vyrobený skoro  na koleně a bylo rozhodnuto.

NEST jsem společně s jedním šikovným programátorem vyvíjela téměř 9 měsíců. Vždy jsme jeden vyrobili a mé děti jej  testovaly. V okamžiku, kdy  obstál, bylo vyhráno.  V listopadu 2011 byl domeček uveden na trh.

Mou filozofií je podpora dětské kreativity, kvalita a ekologie. Proto jsou veškeré domečky a příslušenství  vyrobeny z velmi kvalitního  ekologického materiálu,  bez bělení a potisků,  podporující kreativní fantazii každého dítěte a jedná se o ryze český výrobek.  Při vytváření domečku mají děti pocit, že si jej vyrobily samy, mají tedy k němu lepší vztah. Stává se pro ně útulným prostředím, ve kterém si mohou  nejen radostně hrát, ale také v něm nacházejí pocit bezpečí, místo, které je skutečně jen jejich.

Nejcennější pro mne byly chvíle, kdy jsme domeček přivezli domů, postavili a dětem jsem dala volnost při jeho vyzdobení. Jen jsem jim pomáhala, když si nevěděly rady (a ony si rady většinou věděly).  Radost z přítomného okamžiku tvoření a zápal v jejich očích vidím dodnes. Domeček se stal součástí jejich pokojíku, když v něm dcerka nespala sama, spaly v něm alespoň hračky. Dnes už není tak v „ kurzu“ jako před několika lety, ale  stále na něj nezapomínají…

Kartonové domečky paní Petry najdete na akcích, kam vyrážíme s našimi koutky, či v miniškolce Baby Office. Jsou velmi oblíbené a děti přemlouvají rodiče, aby si je mohly odnést domů.


Komentáře

Okomentuje příspěvek