Moje cesta k podnikání

_MG_6588Nikdy jsem netoužila po tom, stát se podnikatelkou. Právě naopak, mým snem bylo pracovat pro druhé, studovat, vzdělávat se a vydat se po duchovní cestě hledání a zkoumání smyslu naší existence. Od malička jsem tíhla spíše k věcem nehmotným než hmotným. Byla jsem vychovávána ke skromnosti, obětavosti a poslušnosti.

Grafické studio

Po maturitě jsem se nedostala na vysokou školu, kterou jsem si vybrala. Odešla jsem proto do Rakouska, kde jsem v pohraničním městečku Laa an der Thaya 2 roky studovala obchodní akademii. Po návratu jsem začala studovat sociologii a kulturní antropologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V té době si můj bratr pořídil kvalitní počítač, což tehdy nebyla zas tak běžná věc, a strhl mě svým nadšením pro novou hračku. Založili jsme grafické studio, připravovali publikace pro tisk a veškeré vydělané peníze jsme investovali do nákupu nových počítačů nebo dalších technologií. Tehdy se nedalo mluvit o podnikání, byla to spíš hra. Postupně se ale studio začalo rozrůstat, práce přibývalo, přestěhovali jsme se do vlastních kanceláří. Zabývali jsme se polygrafií a grafikou a byli typickým příkladem, jak se nemá podnikat. Nebavilo nás shánět nové zakázky, tak jsme dělali vše, co u nás klienti poptávali. A když jsme něco neuměli? S radostí jsme se to naučili.

Internetová agentura

Po narození první dcery Jany v roce 1998 přišel zlom. Došlo mi, že nemohu pracovat jen tak pro zábavu, že je potřeba také vydělávat peníze. Polovinu firmy jsme prodali, já jsem se soustředila na dodělání školy a péči o dítě. V té době byl internet teprve v plenkách, ale mě fascinovali jeho možnosti. Psala jsem diplomovou práci na téma Hackeři a život v kyberprostoru a učila se dělat webové stránky. Založili jsme internetovou agenturu, nabízeli tvorbu webových stránek a služby s tím spojené. Fungovali jsme ale stále na stejném principu. Nebavil nás obchod, pouze realizace. Tak jsme dělali, co nás bavilo opět stejným způsobem – neodmítli jsme žádnou zakázku. Což je pro rozvoj podniku cesta do pekel.

Kancelář s hlídáním dětí

Když se narodila moje druhá dcera Anna v roce 2009, začala jsem pociťovat jisté vyhoření ze způsobu práce, neustálého tlaku a pracovního nasazení. Rozhodla jsem se, že budu dělat něco smysluplného. A protože jsem měla malé dítě, a zároveň jsem chtěla pracovat, hledala jsem způsob, jak to skloubit dohromady. Dostala se mi zrovna do ruky kniha Koncept kontinua, která vysvětluje, jak se chovat k miminkům tak, aby z nich vyrostli šťastní lidé. Náhle jsem měla pocit, že to je velmi jednoduché a že zkusím přinést myšlenky této knihy do naší kultury.

Představovala jsem si prostor, ve kterém budou trávit čas rodiče se svými dětmi. Rodiče budou pracovat, dětem se bude věnovat kvalifikovaná chůva, která je bude nenásilnou formou vzdělávat a formovat osobnost. Při průzkumech trhu se ale ukázalo, že o podobný prostor nebude dostatečný zájem. Ohlasy byly, ale ne takové, jak by bylo potřeba pro rozběhnutí udržitelného projektu. Naopak se ukázalo, že existuje citelná mezera – a to je pracovní potenciál rodičů malých dětí. Nemohou najít flexibilní práci, která by jim umožňovala práci a péči o dítě, tak nepracují. Jak ale tento potenciál využít? Představovali jsme si, že nejdříve otevřeme sdílenou kancelář s miniškolkou a následně budeme vytvářet podnikatelské příležitosti a flexibilní pracovní místa.

Trochu jsme ale přecenili rozjezd celého projektu a šíři aktivit, na kterých jsme začali pracovat. Vedle zmíněného coworkingového centra s péčí o děti jsme začali realizovat dětské mobilní koutky na výstavách a veletrzích, nabízet hlídání dětí do firem, realizaci miniškolek v korporacích a další aktivity. Já jsem se nepřestala věnovat on-line marketingu pro své oblíbené klienty – hotel v Jižních Čechách, výrobce podlahového topení a tepelných čerpadel, kadeřnictví Jarky Čechové a další.

Sladění práce a rodiny

Po dvou letech horečné práce jsme se dostali do stavu, kdy začínáme být unavené množstvím výzev a možností, s jakými se setkáváme. Navíc se mi narodilo neplánované děťátko, chlapeček Jakub. Zjistila jsem, že skloubit péči o miminko, 5-ti letou a 16-ti letou dceru, domácnost a 2 firmy, je pro mě téměř nemožné. Ať dělám co dělám, stále se mi nedaří správně nastavit priority, delegovat práci, najít si čas na sebe. Až mi v jednom okamžiku došla trpělivost a rozhodla jsem se, že je potřeba začít fungovat jinak. Začít pracovat strukturovaněji a věnovat se především věcem, které přinášejí zisk.

Podnikání jako cesta

Rozhodli jsme se tedy zaměřit na jednu věc a tu dotáhnout k samostatnému fungování. Vyhodnotili jsme, že největší potenciál má v tuto chvíli nabídka dětských mobilních koutků. Oslovili jsme Martina Čubu, který se zabývá zlepšováním obchodního potenciálu firem. Pomohl nám nastavit ceny, uspořádal pro nás školení, jak oslovovat a vyhledávat zákazníky a pustili jsme se do práce. Na tvorbě strategie a struktury firmy spolupracujeme s koučkou Jarkou Švarcbachovou

I když podnikám již více než 20 let, mám pocit, že jsem vlastně na startovní čáře. Že dosud šlo o přípravu, vyrovnávání se s minulými zátěžemi – nízkým sebevědomím, pochybnostmi o sobě i o produktu, který nabízím, s mojí povahou, která mě nutí zkoušet stále nové věci a nedotahovat ty staré, s touhou pomáhat ostatním a zapomínat na sebe.

Tentokrát moje úsilí chci zaměřit k jedinému cíli – vybudovat stabilní firmu, kde se budou cítit dobře všichni zaměstnanci, spolupracovníci i klienti.

Těší mě, že cestou potkávám úžasné lidi, kteří jsou ve své práci úspěšní a ještě stíhají pomáhat ostatním. Vzorem je pro mě například Eva Vašková Čejková a její projekt Ženy, s.r.o., investorka a podporovatelka začínajících podnikatelů Margareta Křížová, Petr Vítek, zakladatel Impact Hub Praha a další skvělí lidé.

Hana Krejčí, spoluzakladatelka Baby Office


Komentáře

Okomentuje příspěvek