Jak probíhá adaptace dětí v naší miniškolce?

Vzpomínáte si, jak jste se cítili, když jste nastupovali do prvního zaměstnání? Podobně jsou na tom vaše děti, když přicházejí poprvé do miniškolky.

Abychom omezili nepříjemné pocity vašich malých broučků na minimum, prochází nové děti adaptačním programem, který jim usnadní příchod do nového prostředí. Díky tomu se nám podařilo za 4 roky našeho fungování úspěšně zapojit do kolektivu pěknou řádku človíčků už od 15 měsíců věku. Respektujeme, že každé dítě je jiné, a proto i doba “zvykání” je různě dlouhá. V této době musí malý človíček vyřešit spoustu úkolů, aby mohl poprvé v životě zůstat delší dobu sám, bez maminky, jinde než doma a přitom být spokojený a cítit se bezpečně. 

Jak adaptace v miniškolce Baby Office probíhá?

1. fáze adaptace – ve školce s rodiči

Poprvé přichází dítě do školky s rodičem, hrají si spolu a asi po hodině společně odcházejí domů. V této fázi adaptace hledá dítě odpovědi na otázky: Co tady budu dělat? Proč tu jsem? Jaká je paní učitelka? S čím si budu hrát? Můžu si to půjčit? Seznamuje se s prostředím třídy a novými kamarády a paní učitelkou. Rodič tak pomáhá učitelce dítě poznat a sblížit se s ním.

2. fáze adaptace – poprvé sami

Postupně se doba pobytu v miniškoličce prodlužuje a přichází den, kdy maminka může bez obav na chvíli odejít a dítě zůstává ve třídě samo. Hlavičkou mu zase letí spousta otázek, které starší děti říkají nahlas: Kde je maminka? Proč tu není se mnou? Vrátí se? Na tyto otázky je potřeba nejen odpovědět, ale dítě se musí o pravdivosti odpovědí přesvědčit. Navíc poprvé v životě se setkává se situací, kdy není středem pozornosti, protože ve třídě je více dětí a jen jedna paní učitelka.

3. fáze adaptace – spinkání ve školce

Jakmile dítě získá pocit bezpečí, je sebejisté a spokojené, nadchází poslední fáze adaptace tj. zvyknout si na myšlenku, že bude spinkat jinde, než ve své postýlce. Tento úkol bývá pro děti obtížný a je potřeba je na jeho zvládnutí dobře připravit. Maminka i paní učitelka mluví s dítětem dopředu o tom, že taková situace nastane, je dobré pomoci mu vybrat hračku do postýlky a pyžamko. Společnými silami vytváříme takovou atmosféru, že se dítě těší na den, kdy bude ve školce poprvé spinkat. Dětičky si s radostí vybírají jednu z postýlek v naší oddělené ložničce. Teprve odchází-li dítě se samozřejmostí do postýlky, spokojeně z ní vstává a odchází si hrát, teprve tehdy můžeme prohlásit, že je adaptace úspěšně u konce.

Maminky snášejí často odloučení hůře než děti

„Setkáváne se často s tím, že maminky snášejí odloučení hůře než děti samotné. Někteří rodiče během dne opakovaně telefonují, aby se ujistili, že jsou děti v pořádku. Obavy jsou však zbytečné. Občas se objeví na tvářičkách dětí nějaká ta slza, ale to není nic, s čím by si naše zkušené učitelky neporadily. Během chvíle se děti zabaví, zapojí se do činností a hry a čas strávený ve školce mu uteče daleko rychleji než vystresované mamince v práci.“ říká Ivana Kollárová, ředitelka miniškolky Baby Office.


Komentáře

Okomentuje příspěvek